Sdružení obcí Kokořínska
(dobrovolný svazek obcí) 

Mšenské pokličky

Bludiště - skalní labyrint pravoúhle rozpukaných kvádrových pískovců

PÍSKOVCOVÉ SKÁLY

Kokořínsko patří k nejkrásnějším oblastem nejenom Mělnicka, ale celých Čech. Krajina má kaňonovitý charakter, v severní části přechází v pahorkatinu s nejvyšší Vrátenskou horou. Celá chráněná oblast se v minulosti nazývala výstižně - Polomené hory. Nejnavštěvovanější část území zaujímá přírodní rezervace Kokořínský důl, sledující kaňonovité údolí potoka Pšovky s množstvím postranních roklí. Dále jsou pro toto území typické pískovcové skály, z nichž mnohé vytvářejí rozličné tvary - skalní převisy, drobné jeskyně, výklenky a římsy. Polomené hory podobně jako České středohoří vznikly koncem třetihor, kdy došlo k rozlomení reliéfu a proniknutí čedičového a znělcového magmatu k zemskému povrchu.

Polomené hory jsou tvořeny zejména druhohorními kvádrovými pískovci středního turonu modelovanými tak, že se výrazně odlišují od okolního území s podstatně jednotvárnějším povrchem. Pískovce mají různé příměsi tmelů. Kromě nich se zde vyskytují jílovce, prachovce a slínovce, z období coniaku zvonivé opuky. Z třetihorních vyvřelin nacházíme trachyty, znělce a čediče, v kvartéru se vyvinuly často mocné sprašové vrstvy.

Především existence a četnost povrchových tvarů na pískovcích byla hlavním důvodem pro vyhlášení CHKO, neboť reliéf a skalní podklad určily ráz jak přírodního, tak i sociálního prostředí tohoto území. Polomené hory představují specifický typ pískovcového reliéfu, jaký se v žádné jiné pískovcové oblasti u nás nevyskytuje.

Státní přírodní rezervace Kokořínský důl je jádrem Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko, která má rozlohu 265 ². Jsou zde nejlépe v Evropě doložená počáteční stadia rozpadu kvádrových pískovců. Tyto poměrně měkké horniny byly uloženy na dně dávného moře, které sem zasahovalo na konci druhohor. Působením vnějších geologických činitelů dochází k tzv. zvětrávání, jehož důsledkem jsou různé zajímavé tvary jako tzv. pokličky, voštiny, skalní okna, skalní brány, římsy, výklenky a pseudoškrapy.

Uspořádání údolní sítě je z velké části závislé na průběhu puklin. Nejtypičtější kaňony sledují směr sever - jih, popřípadě východ - západ. U rozsáhlejších vulkanických suků se vyvinula radiální údolní síť svahového typu.

Geomorfologicky významné elevace různých tvarů i rozměrů tvoří průniky neovulkanických těles z čedičových a znělcových hornin, původně podpovrchových, denudačními procesy postupně vypreparovaných, takže v některých částech se staly dominantními prvky reliéfu.

Skalní útvary Obří hlava a Žába